svou psychologickou povahou ilusemi. Ale
neni pro⑧ tajiti, Ze tento objev må téz
značny vliv na naše stanovisko К otázce, jež
se musi zdát mnohym nejdûlezitéjsi. Vime
priblizné, za kterych dob a jakymi lidmi
byly styofeny nåbozenské nauky. Zjistime-li
jestå z jakych pohnutek se to stalo, doznä
naše stanovisko k nåbozenské otázce zna-
telné zmény. Rikåme si, Ze by bylo velice
krásné, kdyby byl bih, stvofitel svēta a do-
brotivá prozfetelnost, kdyby existoval mrav-
ni svčtovy тад a život na onom sv⑧t& ale
je to velice divné, že je to všechno takové,
jak si to musime prat. A bylo by jesté po-
divnčjši, kdyby se bylo рода о našim ubo-

hym nevzdtlanym a nesvobodnym prapfed-
küm rozlustiti všechny tyto obtizné svétové
zähady.

VIL

Jakmile jsme poznali, že n&boženskć nauky
jsou ilusemi, naskytuje se ihned 08181 otáz-
ka, neni-li podobného druhu i jinÿ kulturni
majetek, kterého si velmi vázíme a jimz da-
våme ovlådati svûj Zivot. Nemaji-li byt na-
zvåny ilusemi predpoklady, jez rozhodují o
našem státním zfízením, nejsou-li kaleny po-

4 49

hlavní vztahy у naši kultufe jednou nebo
snad celou fadou erotickych ilusi. Kdyz
byla jiz probuzena naše nedüvéra, nezalek-
neme se ani otåzky, je-li 1600 0
naše pfresvédéeni, że užitim pozorovåni a
myšleni ve védecké práci måzeme zvédéti
néceho o vačjši realité. Nic nam nesmí brá-
niti, abychom souhlasili s tim, kdyz pozoro-
våni se obråti i na nasi vlastni bytost a
když ту еп bude pouZito i К jeho vlastní
kritice. Otevírá se tu fada zkoumåni, ‏למסון‎
‎vysledek by se musil ståt rozhodujicim pro
vybudovåni »svétového nåzoru«. Та те
také, Ze takovå nåmaha nebude marnå a ze
naše podezieni dojde aspoñ z Cåsti ospra-
vedlnónf. Ale możnosti autorovy neodpovi-
Чай tak obsáhlému ükolu, omezuje z nut-
nosti svou pråci na sledovåni jediné z téchto
ilusi, a to pråvé nåbozenské.

Silny hlas na&eho odpürce пат veli, aby-
chom stanuli. Jsme volåni k zodpovédnosti
pro naše zakázané potinåni. Pravi nám:

>Archeologické zåjmy jsou sice docela
chvalitebné, ale mnedélají se vykopåvky,
kdyz jimi podkopåvåme piibytky zivych
lidi, az se 2114 a zasypou lidi pod svymi
troskami. Nåbozenské nauky nejsou véci, o
niz by bylo mogno rozumovat jako o které-

50

koliv jiné. Nase kultura je na nich vybudo-
vana, zachovåni lidské společnosti predpo-
kládá, Ze včtšina 1101 vēri v pravdivost
téchto nauk. Poučime-li je, že neni všemoc-
ného a nesmirné spravedlivého boha, Ze neni
bozského svétového rādu ani príStiho života,
budou se povaZovat za sproštčny všech zä-
vazkå k zachovåvåni kulturnich piedpisü.
Kazdy pújde bez våhåni, beze strachu za
svymi asociålnimi, cgoistickymi pudy, vy-
nasnaZi se, aby uplatnil svou moc, znovu
nastane chaos, jenz byl nämi zazehnån
mnohatisiciletou kulturni praci. I kdyby-
chom védéli a mohli dokázat, że náboZenství
neobsahuje pravdy, museli bychom to za-
mléet a jednati tak, jak toho vyžaduje filo-
sofie »jakoby«. Je to v zåjmu zachovåni
všech! A nebledíme li ani k nebezpeti tako-
vého potinåni, je to take beziičeln& krutost.
Nesčislni lidé nalézají svou jedinou útéchu
v nåbozenskych naukåch a jen s jejich po-
moci je jejich Zivot snesitelny. Chcete jim
vziti tuto jedinou oporu a nemáte nic lepši-
ho, co byste jim za to dal. Doznal jste, Ze
véda dnes mnoho nedokaZe, ale i kdyby
byla daleko pokročilejši, nestacila by lidem.
Clovék må jesté jiné naléhavé potieby, které
nemohou byt nikdy uspokojeny chladnou
včdou, a je to velmi podivnć, решо vrchol

47 51

nedûslednosti, kdyz psycholog, kterÿ vidy
zdúrazñoval, jak velice ustupuje v lidském
Zivoté inteligence pudovému Zivotu, se snazi
пут uloupiti lidem drahocenné ukojení 1
a odškodniti je za to intelektuålnimi mlsky.«

To je mnoho zalob najednou! Ale jsem
pfipraven vzdorovati jim všem a К tomu
ještė obhájím tvrzeni, že je včtšim nebez-
pečim pro kulturu, kdyz bude udrzovån její
dnešni pomér К nábozenství, пей bude-li
zrušen. Jenze skoro ani nevím, čim bych
začal.

Snad ujištčnim, že såm považuji své po-
činćni za naprosto nevinnć a pro nikoho ne-
bezpecné. Tentokråte pieceñování intelektu
nevychazi ode mne. Jsou-li lidé takovi, jak
je liči odpårci a nechci tomu odporovati,
pak neni nebezpeči, že by si dal vziti svou
viru hluboce zbožny človčk jen proto, že je
prekonán mymi vyvody. Kromč toho neïekl
jsem nie, co by nebyli fekli pfede mnou jini
a lepsi muži, a to daleko ūplnėji, silnéji a
púsobiveji. Jména téchto mužū jsou známa;
nebudu jich uvådét, nechei vzbudit zdani,
že se chci stavčt do jejich Fady. Pridal jsem
jen, a to je jedinou novinkou v mćm pojeti,
ke kritice svych velkych pfedchüdcü trochu
psychologického odüvodnéní. Neda se ani
0606881, že by právé tento doplnčk si vy-

52

nutil ūčinek, jehoz dfíve nebylo dosazeno
Bylo by ovšem možno ptåt se mne, nač piši
takové véci, jichz bezútinnost je jista.
К tomu se pozdčji vratime.

Jediny, jemuz toto uvefejnéní müze byt
па škodu, jsem já såm. Dostane se mi ne-
milosrdnych vyčitek pro mélkost, omezenost,
nedostatek idealismu a pochopeni nejvyssich
zajmu lidstva. Ale zaprv⑥ tyto vyčitky mi
nejsou nicím novym a zadruhé, nedbal-li kdo
již v mladém véku projevú nelibosti vrstev-
niki, jak má jimi byt dotčen ve stárí, kdyz
je si jist, Ze jiz brzy bude mimo sféru jaké-
koliv prízné nebo nepfizné? Za starych času
bylo to jiné. Kdo se tehdy dopustil takovych
projevü, dosáhl tim zårutené zkrácení své
pozemské existence a uspišil pfileZitost, zí-
skati vlastni zkušenosti o onom svété. Ale
opakuji: ony doby minuly a dnes takové
psaní je uż i pro autora prosto nebezpeti.
Nejvys, Ze jeho kniha v té & oné zemi nesmí
byt pfelożena ani vydána. Samozíejmé
právé v takové zemi, která je si jista vy-
sokym stupném své kultury. Ale hlásáme-li
vúbec од Кап! a oddanost v osud, musime
uz snést i tuto škodu. Naskytla se mi pak
otázka, nemüZe-li byt uvefejnéní tohoto
spisu prece na škodu 一 nikoliv sice osobé,
'nybrz véci t. j. psychoanalyse. Vždyt se

53

nedâ popfit, Ze je mym vytvorem, dostalo
se ji hodn⑧ projevú nedåvéry а 216 vile;
vystoupim-li nyni s tak neoblibenymi proje-
vy, 1116 budou az ptiliš ochotni pfesuno-
vati to s mé osoby na psychoanalysu. Tak
vidite, feknou, kam vede psychoanalysa.
Maska padla: k popfeni boha a mravniho
idealu, jak jsme vždy uż predpokládali.
Abyehom byli odvedeni od tohoto objevu,
bylo nåm klamn⑧ tvrzeno, Ze psychoanalysa
nemâ vlastniho svétového nâzoru, ani Ze
nemûze Zádného vytvorit.

Tento hluk bude mi opravdu nepiijemny
uż z ohledu na četnć mé spolupracovniky,
z nichz mnozí vúbec se mnou nesdileji mého
stanoviska vüci nåbozenskym otázkám. Ale
psychoanalysa piekonala jiz mnohć boufe,
je nutno ji dåti na pospas i této. Psycho-
analysa je ve skuteénosti metodou bådåni,
nestrannÿm nåstrojem, jako tfeba potet in-
finitesimålni. Kdyby nčjaky fysik jim zji-
stil, že zemé za určity čas zahyne, bylo by
jisté na povażenou piisoudit destruktivni
tendence samym vypoctüm a dati je proto
do klatby. Vie, co zde bylo fedeno proti
pravdivosti naboZenstvi, nepotiebovalo by
vübec psychoanalysy, bylo to jiz Тебепо
davno pied jejím vznikem. Dá-li se ziskati
pouzitim psychoanalytickych metod novy

54

argument proti pravdivosti nåbozenstvi, tim
hiže pro né; ale obhåjci náboZenství tymz
právem pouZiji psychoanalysy, aby plač
zhodnotili afektivni vyznam nåbozen-
ského uteni.

Майе, abychom pokračovali ve své obha-
jobé: nåbozenstvi prokázalo lidské kultufe
zíejmé velké slużby, prispélo mnoho ke
zkroceni asociålnich pudû, ale ne dosti. Po
mnoho tisíc let ovlådalo lidskou společnost;
mélo kdy ukåzat, co umi. Kdyby se mu bylo
рода о obštastnit vétSinu lidi, poskytnout
jim ûtéchy, smífit je s Zivotem, udélat z nich
nositele kultury, nikomu by nepiiślo na
mysl snažit se o zménu nynčjšich pomérû.
Co vidime na misté toho? Ze hrozivé velky
potet lidi je s kulturou nespokojen a v ni
neštasten, pocifuje ji jako jho, které je
nutno setrást, že tito 146 bud vši moci usi-
luji o zménu této kultury anebo ve svém
nepratelstvi vūči ni zacházeji tak daleko,
że vibec nechtéjí védét o kulture a omezo-
vání pudû. Bude nám tu namitnuto, Ze tento
stav je zavinén prâvé tim, Ze náboZenství
pozbylo z časti svého vlivu na lidské masy
a to politovénihodnÿm püsobením pokrokü
védy. Zapamatujeme si toto piiznání a jeho
odüvodnéní a zuzitkujeme ho pozdéji pro
зуб ücely; ale námitka sama je chatrná.

55

Je pochybno, byli-li lidé za dob neomeze-
ného panstvi nåbozenskych nauk celkem
štastnčjši пей dnes, mravnčjši určitč nebyli.
Dovedli vždy omeziti nåbozenské prøedpisy
na vnčjši formy a tim zmafiti jejich ûmysly.
Knóżi, Кен mēli na úkol bditi nad posluš-
nosti vüci nåbozenstvi, vycházeli jim v tom
vstfic. Milost boži musela zmirniti boźskou
spravedlnost. Lidé hrešili a potom princsli
obéti nebo činili pokåni, a byli opét volni,
aby mohli hiešit znovu. Ruska hloubavost
до а k vysledku, Ze hfich je nezbytny, aby
bylo možno užiti všech blaženosti Бой! mi-
losti, Ze je tedy vlastn& bohulibym skutkem.
Je zrejmo, Ze kn⑧ mohli udržeti lidské
masy v područi nåbozenstvi jen tim, Ze
činili tak velké ústupky lidskym pu-
dim. Platilo pri tom: jediny búh je silny
a dobry, ale élovék je slaby a hiiśny. Ne-
mravnost méla vždy v naboženstvi nemenši
oporu пей mravnost. Nedosahlo-li náboZen-
stvi lepšich vysledkú, pokud jde o obétast-
néní lidstva, o jeho prizpüsobeni kulture a
mravni omezeni, naskytå se otåzka, nepfe-
ceñujeme-li jeho nutnosti pro lidstvo a je-li
moudré zaklådati na ném své kuligirni po-
Zadavky. ⑧

Uvazme neklamnou nynéjsí situaci. Sly-
Beli jsme pfiznání, Ze nåbozenstvi jiź nemá

56

tēhož vlivu na lidi, jaky mēlo. (Jde tu o
evropsko-kfesfanskou kulturu. Není to
proto, Ze by méné slibovalo, nybrž proto,
že se 16110 sliby zdají lidem. méné vérohod-
nymi. Pfipustme, Ze düvodem této zmény
je zesileni védeckého ducha v hofejšich
vrstvåch společnosti. (Neni to snad jedinym
düvodem.) Kritika oslabila prükaznost ná-
bozenskÿch dokumentå, piíroda . zjevila
omyly v nich obsaZené, srovnávajícímu bá-
dání stala se nápadnou trapná podobnost
nami uctívanych nåbozenskych piedstav
s duchovní tvorbou primitivních národü a
dob.

Védecky duch vytvárí urtity zpisob, jak

se dívati na véci tohoto svēta; pred vécmi,
tykajicimi se náboZenství, stane na okamžik,
váhá, a konečnč i tam pfestoupí práh. To-
muto postupu neni możno zabråniti. Cím vice
lidi se stāvā ücastnymi pokladå na&eho vé-
déni, tim vice se Sifi odpadlictvi od nábo-
Zenské víry. Zprvu se upoustí jen od zasta-
ralych a pohor&ivych jeho forem, avšak po-
zdéji 16% od jeho zåkladnich predpokladú.
Jedini Ameritané, kte sehråli opiéi proces
ャ Daytonu, projevili dúslednost. Nevyhnu-
telny pfechod dèje se jinak vždy v polovi-
catostech a neupfimnostech.

Lidmi vzdélanymi a duševnimi pracov-

57

niky neni kultura tak ohrozena. Nahrazeni
nébozenskych pohnutek pro kulturni jed-
nani jinymi svčiskymi pohnutkami by u
nich nastalo bez hluku, kromč toho jsou
sami ② velké časti nositeli kultury. Jinak
je tomu u velké masy nevzdélanych, utla-
Covanych, Ке maji dost diivodi, aby byli
neprateli kultury. Dokud se nedovédi, že
lidé ‏לת‎ neverí v boha, je dobre. Ale oni se
о tom dovédí docela určitč, i když tento
milj spis nebude uvefejnén. A jsou ochotni
pfijmout vysledky védeckého myśleni, aniž
by se byly u nich dostavily ony zmčny,
kterć zpúsobuje u človčka včdeckć myšleni.
Neni tu nebezpeči, že nepistelstvi téchto mas
vuči kulture se obrati proti slabinč, kterou
objevi u své krotitelky? Když neni dovole-
no zabit svého bližniho jen proto, že pänbüh
to zakázal a že to prisnč potrestá na tomto
nebo na onom svčič, nyni ale se dovi ‚Ze
neni pånaboha, že neni tfeba se båt jeho
trestu, pak se bude jistč zabijet bez våhåni
a jen svčtskou moci miiže tomu byt zabrä-
nčno. Tedy bud ponechåni tčehto nebezpeč-
nYch mas pod nejostiejšim tlakem a nejpeč-
livčjši zabránéní všem piileżitostem dušev-
niho probuzeni, anebo dúkladná revise vzta-
hå kultury a náboZenství.

58