X.

»To piece zni velkolepé. Lidstvo, které se
vzdalo vÉech ilusi a tim nabylo schopnosti
zaïidit se na zemi snesitelné! Ale nemohu

' sdileti vašich otekåvåni. Ne proto, Ze bych
snad byl tvrdosíjnym reakcionåfem, za
jakého mne snad måte. Nikoliv, jen z roz-
vahy. Myslim, ze nyni jsme si vyménili
ulohy; vy ted vypadåte jako blouznivec,
jen se dåvå unésti ilusemi, a já zaståvåm
nåroky rozumu, pråva skepse. Co jste tu
ukézal, zdå se byt vybudovéno na omylech,
které dle vašeho postupu mohu nazvat ilu-
semi, protože prozrazují dosti zfetelné vliv
vašich prani. Ocekáváte, ze generace, které
nepodléhaly v tasném détstvi vlivu nábo-
Zenskÿch nauk, dosáhnou snadno vytouzené
nadvlådy inteligence nad pudovym Zivotem.
To je piece iluse; v tomto rozhodujicim
bodē se asi sotva zméni lidská povaha. Ne-
mylim-li se — vime tak målo o jinych kul-
turéch 一 jsou i dnes nårodové, kte ne-
vyrüstaji pod nåtlakem nåbozenské soustavy
a ti se nepfiblizují vasemu idealu o nic vice,
nez jini. Chcete-li odstraniti nåbozenstvi
z nasi evropské kultury, miże se to stati
jen jinou soustavou nauk, a ta by pievzala
od samého potåtku viechny charakteristické

74

psychologické znaky nåbozenstvi, tutéz sva-
tost, neoblomnost, nesnäsenlivost, tyż zakaz
ту еп, Néco takového potrebujete, abyste
vyhovél poZadavküm vychovy. Vychovy
však se zfíci nemüZete. Cesta od nemluvnčte
ke kulturnímu človčku je daleká, zablou-
dilo by na ni prílis mnoho lidiček a nedo-
stali by se zavéas k svym Zivotnim ükolüm,
kdyby byli pfenecháni bez vedení svému
vlastnimu vyvoji. Nauky, kterych bylo po-
uZito k jejich vychové, vzdy budou ve zra-
lém véku omezovati ту ет, právé tak, jak
to dues vytykáte náboZenství. Nepozorujete,
Ze je neodstranitelnou a vrozenou chybou
nasi a kazdé kultury, Ze ukládá pudovému
a myślenkovć slabému dítéti, aby učinilo
rozhodnuti, které mūže ospravedlniti jen
| zralá inteligence dospélého élovéka? Neni
Sak jinak možno, kde je shrnut sta-
lety lidsky vyvoj na nékolik détskych
let, a díté mûze byt pohnuto jen afektiv-
nimi silami ke zmoZeni daného mu úkolu.
| To tedy jsou vyhlidky vašeho prvenstvi
intelektu.« |
‘>Nemël byste se tedy divit, zaståvåm-li se
ponechåni soustavy nábozenskych nauk
jakozto podkladu pro vychovu a lidské
spoluZiti. Je to prakticky problem a nikoliv
otåzka úmérné hodnoty. Protoże v zajmu

75

zachování naši kultury nemūžeme čekati
s ovliviiovanim jednotlivce tak dlouho, až
se stane pro kulturu zralym — mnozi by
se jimi nestali vübec nikdy — a ježto nåm
nezbyvä, než vnutit dorūstajicimu nėjakou
soustavu nauk, kterå må na ného püsobit
jako pfedpoklad, povyšeny nad jakoukoli kri-
tiku,zdá se mi k tomu nåbozensky system roz-
hodné nejvhodnčjšim. A to právé pro schop-
nost splniti tuzby a utésiti, podle niż, jak
tvrdíte, poznáváte ilusi. Vzhledem k tomu, Ze
je tézko cokoliv ze skutetnosti poznat, ba do-
konce pochybnost, je-li to pro nás vübec
možnć, nesmime piezirati, Ze i lidské po-
tfeby jsou kusem reálnosti, a to dilezitym,
ktery se nås zvlásté ázce dotyká.«

>Jinou vyhodu nåbozenské nauky vidim
v jedné z jejich zvl&štnosti, kierou se zdáte
byt obzvlásté pohoršen. Dovoluje očistčni
pojmú a jejich sublimaci, kterou múze byt
odstrančna уё та toho, co nese stopy pri-
mitivniho a infantilniho myśleni. Co potom
zbyvá, je obsah myslenek, které jiz nejsou
v rozporu s védou a které ji také nemohou
byt vyvråceny. Toto pfetvofeni nábozen-
skych nauk, které jste odsoudil jako polo-
viéatost a kompromis, umożńuje, aby bylo
zabránéno tvofení propasti mezi nevzdéla-
nym davem a filosofickym myslitelem,

26

umożńuje jejich spoletenstvi, které je tak
dileżitym pro zajisténi kultury. Робот neni
tieba se bát, že se muž z Пап dovi, Ze ho-
fejsi vrstvy spoleénosti пеу а ji v Боба.
Myslim nyni; że jsem ukåzal, że se vaše
snaha redukuje na pokus nahraditi vyzkou-
Senou a afektivné cennou ilusi jinou, ne-
vyzkoušenou a indiferentni.«

Uvidite, že nejsem nepfistupnym vaši kri-
tice. Vim, jak je obtižno vyhnouti se ilusim;
snad jsou i nadčje, К nimž jsem se ptiznal,
ilusorni povahy. Ale trväm na jednom roz-
dilu. Me iluse, nehledé k tomu, že nikdo
neni trestån za to, Ze jich nesdili, nejsou
neopravitelné jako nåbozenské iluse, nemají
povahy bludu. Kdyby mčla zkušenost uk&-
zat, — ne mné, nybrž jinym po mné, kterí
smyšleji stejnč, — že jsme se zmylili, potom
se vzdáme svych nadčji. Prijméte prece mij
pokus za to, čim je. Psycholog, jenž se ne-
klame o tom, jak je tčžko vyznati se na
tomto svété, snaži se posoudit vyvoj lidstva
dle trochy poznani, kterého nabyl studiem
duševnich pochodü jednotlivce, vyvijejiciho
se z ditčte v dospélého. Pri tom se mu vnu-
cuje nazor, že se då náboZenství prirovnat
k détské neurose, a je па tolik optimisticky,
że pfedpokládá, że lidstvo piekoná tuto
neurotickou fazi stejné tak, jako vyroste tak

Ze

mnoho déti ze své podobné neurosy. Snad
jsou tato poznání z individuální psychologie
nedostatetnå, jejich prenesení na lidstvo ne-
oprávnéné a optimismus bezdüvodny; pfi-
poustim všechny tyto nejistoty. Ale Casto
se nemüZete zdržet, abyste nefekl, co my-
slite, a omluvou pro to je, nevydáváte-li to
za vic, пей zač to stoji.

Musim pak setrvati jesté u dvou bodú.
Zaprvé slabost mého stanoviska neni posi-
lenim vašeho. Myslim, že hájíte prohranou
‏.סאל‎ Miižeme sebe častčji zdúrazñovat, že
lidsky intelekt nemå sily ve srovnåni s pu-
dovym Zivotem človčka, a mit tim pravdu.
Ale je piece néco zvlástního v této slabosti;
hlas intelektu je tichy, ale neustane, dokud
si neziskal sluchu. Nakonec, kdyz byl ne-
stetnækråt odmrštčn, dojde ho piece. 7
jeden z mala bodi, v nichž smime byt opti-
mističti pro budoucnost lidstva, ale såm o
sobč znamená mnoho. Mohou se К nčmu p 逢 -
pinat i jiné nadčje. Prvenstvi intelektu leži
jisté velmi daleko, ale pravdépodobné piece
jen ne v nekonečnu. A ježto si patrnč stanovi
tytéZ cile, jichž uskutečnčni ocekáváte od
svćho Боба 一 ovšem v lidském zmirnčni,
pokud to pripoustí reálnost, ananké 一 : lásku
k lidstvu a zmirnéni utrpeni, müZeme si
rici, Ze naše neshoda je jen prozatimni, ni-

78

koljvucsmiisitelnä.Doufåtnevtot62,alevy
jste netrpčlivčjši, néroénéjsi a — proč bych
to nefekl? 一 sobečtčjši пей já a ti, kdo
jdou se mnou. Vy chcete, aby blaZenost po-
éinala hned po smrti, pozadujete od ni ne-
moZností a nechcete se vzdáti једпо усоуусћ
nárokü. Nås bih Logos") z téchto prání
uskutečni, co piiroda mimo nås dovoluje,
ale jen velmi znenáhla, teprve v nedohledné
budoucnosti a pro nové lidské pokoleni. Ne-
slibuje odškodnčni пат, kte tézce trpíme
Zivotem. Vase nåbozenské nauky musi byt
na 00818 К tomuto dalekému cili opustény a
nezåleZi na tom, jestli se nezdafi první po-
kusy, je lhostejno, uk&ži-li se neudržitel-
nymi prvni nåhradni tvary. Vite ргоё; nic
nemåze odolat trvale rozumu a zkusenosti,
a rozpor mezi jimi obéma a náboZenstvím
je az pfiliś zfejmy. Ani očistčnć nåbozenské
ideje nemohou uniknouti tomuto osudu,
pokud chiéjí jesté zachraniti néco ûtéch
z naboženstvi. Ovšem, omezi-li se na tvrzeni
o vyssi duchovni bytosti, jej vlastnosti
neni možno určit, jejichz úmyslú nelze po-
znat, jsou pak chrånény proti zåsahu védy,
ale potom také pozbyvaji zåjmu lidi.
A zadruhé: Povsi mnéte Si,

*) Bozskå dvojice FARE NE Holandaña
Multatuliho.

79

vaseho a mého poméru k ilusi, Vy musite
ze убесћ svych sil hájiti nåbozenskou ilusi;
je-li znehodnocovåna, 一 a je véru dosti
ohrožena 一 shrouti se vás svčt, nezbyvá
vam nez zoufati si паде у т, nad kulturou
i nad budoucnosti lidstva. Jå, my jsme to-
hoto nevolnictvi prosti. Jezto jsme ochotni
21101 se znaëného dílu svych infantilnich
tužeb, mûZeme snésti, ukåze-li se, že nékterá
z naSich otekåvåni jsou ilusemi.

Snad vychova, zbavené útisku nåbozen-
skych nauk, nezméni mnoho na psychologi-
cké podstaté tlovéka, naš bih Logos, neni
snad pfilis všemohouci, måze splniti jen
malou &äst toho, co slibili jeho predchúdci.
Budeme-li musit dojiti k tomuto poznåni,
pfijmeme je odevzdané. Nepozbudeme proto
zajmu na svčič a Zivoté, nebot тате v jed-
nom misté pevnou oporu, které se vám ne-
dostává. Véríme, Ze je moZno, aby védecká
prace zvédéla néco o reálnosti svēta, čim
bychom mohli zvyšiti svou moc a dle teho
bychom mohli zaïidit svåj Zivot. Je-li tato
vira ilusi, jsme v tóże situaci, v niż jste vy,
ale véda nām podala četnymi a vyznamnymi
üspéchy dükaz, ze neni ilusi. Må mnoho
zjevnych a ještč vice skrytych nepfåtel mezi
témi, kdo ji nemohou odpustit, ze oslabila
viru v nåbozenstvi a že hrozí ji vyvrátit

80

z kortene. Vytyká se ji, jak mėšlo nås na-
učila a jak nepomérné vic züstalo v temnu.
Ale zapominå se pfi tom, jak je mladá, jak
byly obtizné jeji гаса Ку a jak mizivé 4
je to doba, co lidsky duch zesilil tolik, aby
se mohl zabyvat jejimi tikoly. Nechybujeme
snad vSichni tim, Ze béfeme za podklad
svych úsudkú prílis krátká obdobi? Meli
bychom se fidit pøikladem geologa. Vyčita
se védé nejistota, Ze stanovi dnes jako zåkon
néco, у čem piisti generace pozna omyl, aby
jej vystiídala novym zäkonem o stejné
kråtké platnosti. Ale to je nespravedlivé a
častečnč nepravdivć. Zmény védeckych ná-
zoru jsou vyvojem, pokrokem, a ne pfevra-
tem. Zäkon, ktery byl povazovån zprvu za
bezpodmineéné platny, ukåze se byt speciel-
nim pfipadem obsahlejši zakonitosti nebo je
omezen jinym zakonem, poznanym teprve
pozdčji; približime se pravd⑧ jen v hrubych
rysech, abychom to pak nahradili pečlivčj-
Sim pfizpüsobením, kterć ustoupí opčt dal-
šimu zdokonaleni. V nčkterych oborech ne-
byla dosud prekonána fase badåni, v niż se
pokousime o domnénky, které musime brzy
odhodit jakoźto nevyhovujici; v jinÿch obo-
rech mame však uż zjištčnć a skoro nezmé-
nitelné jadro poznani. A konečnč stal se
pokus znehodnotiti radikálné védecké ńsili

6 81

úvahou, Ze, jsouc vázáno na podminky na-
Seho vlastniho uzpúsobení, nemúze skytati
jinych ‏לסת‎ subjektivnich vysledkú, zatim co
skutetnå povaha vécí mimo nås nám zista-
ne vélné nepfístupna. Pri tom však neni
brán zretel na nékolik momentú, které jsou
rozhodujici pro pojetí védecké práce, Ze
naše uzpüsobení, t. j. naš duševni aparát,
vyvinul se právé úsilim o zbadåni vnčjšiho
svēta, musi tedy realisovat ve své strukture
kus útelnosti, Ze je sam soucástí onoho svēta,
ktery máme zkoumati, a Ze takové zkoumåni
velmi dobfe umo%ñuje, że úkol védy je
presné urcen, omezime-li ji na to, aby uká-
zala, jak se nåm svæt musi jevit nåsledkem
zvl&štnosti našeho uzpüsobení, Ze konečnć
vysledky včdy právé pro zpüsob, jakym
jich bylo nabyto, nejsou podminčny našim
uzpüsobením, nybrz také tim, co mčlo na
toto uzpiisobeni vliv, a konečnč, že problem.
jaky je svét, bez ohledu na nås vnimaci
duševni aparat, je pråzdnou abstrakci, bez
praktického vYznamu. |

Ne, naše včda neni ilusi. Ilusi by však
bylo, kdybychom vétili, že se nám müze
dostat odjinud toho, čeho n&m nemiiže po-
skytnout včda. |