zustane pfi tom, že kulturni predpisy budou
zbaveny posvatného nymbu, nybrz Ze jejich
v&cobecná revise bude miti za nåsledek zruše-
ni mnohych z nich, ale neni éeho litovat, Timto
zpüsobem bude značnč rozresen dany nám
úkol smifili lidstvo s kulturou. Nesmime
litovat toho, Ze se pri racionelním zdüvod-
néni kulturních pfedpis odchylujeme od
historické pravdy. Vzdyf pravdy, obsaženć
v nábozenskych naukåch jsou tak znetvore-
ny a systematicky zastreny, Ze vétSina lidí
nedovede v nich poznati pravdu. Je to po-
dobné, jako vypråvi-li se dítéti, Ze novo-
rozenč piinaši Cap. Tim takć Fikåme pravdu
v symbolickém rouše, nebot vime, co znači
onen velky ptäk. Ale ditč to nevi, vyciti
2 toho jen ono znetvorení, považuje se za
oklamanć, a vime, jak casio se pfimyká
jeho nedüvéra k dospélÿm a jeho vzpurnost
pråvé k tomuto dojmu. Nabyli jsme pie-
svédéeni, Ze je lēpe nesdélovat uż takowych
symbolicky zastienych pravd a neodpirati
dítéti, v souhlasu s jeho intelektuálním stup-
ném, znalost skuteénych pomérü.

IX.

>Dopouštite se rozporü, které [6 0
uvésti v soulad. Napfed tvrdite, Ze spis, jako

66

je vas, nenf naprosto nebezpečny. Nikdo pry
si takovymi ûvahami nedå vziti svou nåbo-
ženskou viru. Jezto však, jak se pozdčji
ukazuje, je vašim umyslem poškoditi tuto
viru, je možno se ptåti: Proč vlastnč uve-
fejmuiete svilj spis? i

Na jiném mists priznáváte vsak opét, Ze
múze byti nebezpetné, ba dokonce velmi
nebezpetné, doví-li se kdo, že lidé jiz ne-
vēri v boha. Byl dosud poslušny, ale пуп!
uż odpírá poslušnost kulturnim piedpisüm.
Cely va⑧ argument, Ze nåbozenské zdüvod-
néni kulturních predpisú je nebezpečim pro
kulturu, spocívá prece na pfedpokladu, že
z væriciho müze byt učinčn nevétici; to je

pfece v naprostém rozporu.«

>Jiny rozpor jest v tom, piiznáváte-li na
jedne stranč, že človčka neni možno ovladati
inteligenci, že je ovlådån svymi v&šnčmi a
pudovymi nåroky, naproti tomu však na-
vrhujete, aby afektivni zåklady jeho po-
slušnosti kulture byly nahrazeny rozumo-
vosti. Af tomu rozumi, kdo múze. Mnč se
204, že je tomu bud tak, nebo onak.«

ぅ A kromč toho, co jste se nenaučil niče-
mu z dčjin? Stal se j 巡 jednou vefejné a
ve velkém takovy pokus dati vystrídati ná-
boženstvi rozumem. Vzpomínáte si pfec

5% 67

na francouzskou revoluci a Robespierra? Ale
také na kråtké trvåni a ubohou bezvysled-
nost jeho pokusu? Dnes je opétován v Rus.
ku, a nemusíme byt ani zvédavi, jak do-
padne. Nemyslíte, Ze smíme pfedpokladat、
že človčk nemúze postrádati nåbozenstvi?«

»Sám jste fekl, że nåbozenstvi je nččim
více neZ nutkavou neurosou. Ale o této jeho
druhé strance jste nejednal. Stači vam, pro-
berete-li analogii s neurosou. Neurosy je
nutno lidstvo zbavit. A nestaráte se o to, co
jiného pfi tom pfijde nazmar.«

Zdénlivÿ rozpor vznikl patrné tim, 6
jsem o slozitych vécech pojednal priliš
rychle. Néco k tomu múzeme dodat. Tvrdím

dosud, Ze måj spis v jednom sméru je do-
cela prost nebezpeči. Zádny vérici se neda
iémito nebo podobnymi argumenty zmásti
ve зуб vile. Véfici je vazan jakousi nčžnosti

k obsahu svého nåbozenstvi. Je samoztejmč
celi spousta téch, ktefí nejsou vérícími
v témz smyslu. Jsou poslušni kulturních
predpisú, protože se Ча]! zastrašiti hrozba-
mi náboZenství, a boji se naboženstvi, pokud
je musi povaZovati za soucást je omezujici
reality. Tito vyrazí, jakmile se budou smét
vzdåti víry y jeho skutetnou hodnotu, ale
ani na to nemají argumenty vübec vlivu.
Pfestanou se bâti nabozenstvi, jakmile zpo-

68

zoruji, Ze jini se ho neboji, a o nich jsem
tvrdil, Ze by se dovédéli o poklesu vlivu ná-
boženstvi, i kdybych svého spisu neuvefejnil.
Myslím však, Ze såm povazujete za vy-
znamnčjši druhy rozpor, ② nčhož mme vi-
nite. Lidé jsou tak mėšlo pristupni rozumo-
vym dúvodúm, jsou cele ovládáni svymi
pudovymi tuzbami. Prot bychom jim tedy
odnimali pudovć uspokojení a snažili se na-
hraditi je rozumovymi düvody? Lidé jsou
jisté takovi, ale uvazil jste, zdali musi byt
takovi, nuti-li je k tomu jejich nejvnitfnéjsi
povaha? Coz müze antropolog stanoviti
index lebky nåroda, jenz zachovává
zvyk deformovati uż od mládí obvazem hla-
vicky svych déti? Pomyslete na zarmucujici
kontrast mezi záfivou inteligenci zdravého
dítéte a slabosti mysli prümérného dospé-
lého ¿lovéka. Coz je tak naprosto vylou-
Geno, Ze právé nåbozenskå vychova je ② velké
časti vinna na tomto pomærném zakrnéni?
Myslim, Ze by trvalo velmi dlouho, nez by
' neovlivnéné ditė zatalo uvażovat o bohu a
vécech onoho svéta. Smad by se pak tyto
myslenky ubiraly tymiż cestami, kterymi
Sly u jeho prapfedkü, ale my nevytkåvåme
tohoto vyvoje, uvådime dité do nåbozen-
kych nauk v dob& kdy nema pro né ani
zåjmu, ani nemå schopnosti pochopiti jejich

dosah. Zdrzeni sexualniho vyvoje a uspišeni
nábozenského vlivu, to prece jsou oba hlavni
body v programu dneśni pedagogiky. Vidte?
Když se pak probudi v dítéti ту ет, staly
se jiz nåbozenské nauky neochvéjnymi. Ale
myslite, že je velmi prospčšno zesileni my-
Blenkové funkce, když ji tak vyznamné pole
je uzavšeno hrozbou pekelnÿmi tresty? Ne-
müze nås uvésti v prilign マ údiv sla-
bosti svého myéleni, kdo dospél jednou
К tomu, aby pfijimal bez kritiky vše-
chny absurdnosti, které mu podávají
nåbozenské nauky, a aby pfrehliżel i
rozpory mezi nimi. My vsak nemåme jiné-
ho prostredku К ovlådnuti své pudovosti,
пей svou inteligenci. Jak je možno ocekávat
od osob, podléhajicich zákazüm myśleni, że
dosåhnou psychologického ideålu, t. j. prven-
sivi inteligence? Vite 167, že je Zenám vše-
obecné pfisuzována tak zvana »fysiologickå
slabomyslnost«, to jest nižši inteligence, пей
je inteligence -muzú. Vče sama je sporna a
její vyklad pochybny, ale jednim z argu-
mentú pro sekunderní povahu tohoto inte-
lektuålniho zakrnčni je, Ze Zeny trpi kru-
tosti drívejstho zakazu, obråtit své myšleni
k tomu, co by je bylo nejvice zajimalo, totiž
k problemu pohlavního života. Dokud je
myśleni brzdčno v prynich letech lidského

く 0

Života nejen v oboru sexuálním nybrź i
måbozenském a od nčho odvozeném loyál-
him, nemiižeme opravdu rici, jaky vlastn⑧
je človčk.

Ale chci zmirniti svou horlivost a priznati
možnost, že i já se honim za ilusí. Snad på-
sobeni nåbozenského zåkazu myšleni neni
tak 216 jak piedpokládám, snad se ukaže,
že lidskå povaha züstane stejnou, i kdyz ne-
bude zneuZíváno vychovy k jejimu podro-
beni nåbozenstvi. Nevim to a ani vy to ne-
miižete védét. V nynéjsi дође nezdaji se
tčžko rozluštitelnymi jen velkć životni pro-
blémy, nybrž i o mnohych podružnčjšich
otázkách je Ко rozhodnouti. Ale doznejte,
Ze je oprávnéna nadčje do budoucnosti, že
snad je tu možno vytčžit poklad, kter müze
obohatit kulturu, že stoji za nåmahu poku-
siti se o nenábozenskou vychovu. Dopadne-li
pokus neuspokojivč, jsem ochoten vzdati se
této reformy a vråtiti se k difvéjsimu čisič
deskriptivnimu úsudku: človčk je bytost
slabé inteligence, ovlådanå svymi pudovymi
tuzbami.

У jiném bod⑧ в vámi souhlasim bez vy-
hrad. Je zajisté nesmyslnym potinånim
chtít zrusit náboZenství näsiln& a rézem.

Predevsim proto, že je to bezútelné. Vétici

71

si nedaji vzit svou viru ani argumenty ani
zakazy. Kdyby se to však u nëkterÿch po-
дат о, byla by to ukrutnost. Kdo požival
po desitileti uspávacích prostfedkü, nemûze
samozfejmé spáti, je-li mu prostfedek od-
nat. To, co se déje v Americe, kr&snč uka-
zuje, Ze púsobnost náboZenské ütéchy mize
byt pfirovnána püsobnosti narkotika. Tam
ted chtėji odejmout lidem 一 patrné vlivem
vlády Zen — v&echna dråzdidla a opojné
prosttedky a za odškodnčni presycují je
bázní bozí. Na vysledek tohoto pokusu ne-
musíme byt zvédavi.

Odporuji vam tedy, kdyz dale dokazujete,
Ze človčk vübec nemiże postrádat ütéchy
nåbozenské iluse, že by bez ni neunesl tihy
života, této ukrutné skutečnosti. Jisté ne
človčk, jemuz byl sladky nebo hofcesladky
jed podåvån od mlådi. Ale co jiny, ktery
byl vychovån stiizlivč? Kdo netrpi neuro-
sou, nepotrebuje snad ani intoxikace,
aby neurosu pfemohl. Človčk se potom
ovšem octne v obtizné situaci, bude
nucen si pfiznati celou svou bezmoc-
nost, svou nepatrnost v kolobéhu svéta, ne-
bude jiz stfediskem tvorstva, ani predmétem
nézné peče laskavé proztetelnosti. Bude
v tóże situaci jako dité, které opustilo otcov-
sky düm, v némz mu bylo teplo a útulno.

72

Ale infantilismus je urten k tomu, aby byl
prekonan … Vidte? Clovék nemúze züstat
vččnč ЈИ ет, jednou musi ven do »nepiá-
telského života«. Múze ве to nazvati »vycho-
vou k reálnostic. Je snad jesté treba, abych |
vam prozradil, Ze je jedinym úmyslem mého
spisu upozorniti na nezbytnost tohoto po-
kroku? Bojite se asi, že človčk neobstojí pri
této tčžkć 2600806? Nuże, ponechte nám
piec trochu nadéje. To uż néco znamená,
kdyz človėk ví, że je odkázán na svou
vlastní silu. Pak se ji nauči správné uZivat.
Clovék není docela prost pomocnych pro-
sifedkü, jeho véda od dob diluviálních ho
mnohému naučila a jesté zvyši 16110 moc.
A pokud jde o velké osudové nutnosti, proti
kterym neni Zádné pomoci, nauči se je rov-
nóż oddané snáset. Nat je mu predstiréni
velkostatku na mčsici, z jehož vynosu dosud
nikdo nic nevidél? Jako poctivy zemédélec
na této zemi nauči se, jak obdélávat svou
hroudu, aby ho uživila. Tim, že odvråti své
nadčje od onoho svēta a soustfedi všechny
uvolnéné sily na pozemsky život, bude asi
moci dosáhnonti toho, že se stane život sne-
sitelnym pro všechny a kultura již nikoho
neutlači. Potom bude moci žici bez litosti
s jednim z našich druhå v nevčrectvi:
Nebe ponecháme andčlim a vrabcüm.

p