VIII.

Mohlo by se myslet, Ze skoro nic neprekażi
provedeni tohoto návrhu, o nčmž jsem se
právé zminil. Je pravda, že se tim nččeho
vzdáváme, ale snad vice ziskåme a vyhne-

me se velkému nebezpeći. Ale bojime se,
ze bychom snad tím vydåvali kulturu
jesté včtšimu nebezpeti. Kdyz svaty Bonifác
porazil strom, povaZovany Sasy za posvát-
ny, occkávali piitomni, Ze jeho rouhavy čin
bude miti za nåsledek néjakou straslivou
událost. Nestalo se nic a Sasové pfijali kfest.

Kdyz kultura vydala zåkaz zabijeti sou-
seda, kterého nenåvidime, ktery je nåm
v cesté nebo jeho majetku si Zádáme, stalo
se to zøejmé v zajmu lidského spolužiti,
které by jinak bylo nemozné. Nebof vrah
by па sebe obratil pomstu pøislusnikå za-
vraždčnćho i temnou zavist ostatnich, kterí
by mēli stejny vnitiní sklon k takové ná-
silnosti. Jeho pot&eni z pomsty nebo z lou-
peže by tudiž пете о dlouhého trvåni, nybrž
musil by otekåvat, Ze со nejdfive bude sam
zabit. I kdyby se dovedl neobytejnou silou
nebo opatrnosti ubrånit jednotlivym protiv-
nikim, musel by podlehnouti slabšim, kteií
by se proti пети spojili. Kdyby nedoslo
k takovému spojeni, vrazdéni by pokračo-

5)

valo bez konce, az by se lidé navzåjem vy-
hubili. Byl by to tyZ stav mezi jednotlivci,
jaky je dosud na Korsice mezi rodinami,
jinak jiz jen mezi narody. Společnć nebez-
pedi a obava o život sjednocuje lidi ve spo-
letnost, kterå zakazuje jednotlivei zabijeti
a vyhraZuje si pravo společnč usmrtit toho,
kdo prestoupí tento zákaz. To je potom
justice a trest,

Tohoto racionelniho zdüvodneni zåkazu
zabijet nepfiznáváme vsak veïejné, nybrz
tyrdime, Ze tento zåkaz byl vydén bohem.
Namlouvåme si, Ze jsme tedy uhodli jeho
úmysly, a žik&me, Ze ani on nechce, aby lidé
se navzåjem vyhubili. Propüjéujeme tim
kulturnimu zakazu docela zvlástní veleb-
nosti, riskujeme убаК pri tom, Ze jeho upo-
slechnuti činime zåvislym na vérení v boha.
Vezmeme-li tento krok zpét, nepodkládá-
me-li ji bohu svou vali a spokojime-li se
sociålnim zdüvodnéním, vzdáváme se sicc
zboznéni kulturniho príkazu, ale vyhneme
se take jeho ohroženi. Získáme tim však take
néco jiného. Jakousi diffusi nebo infekci
prenesl se charakter svatosti, nedotknutelno-
sti, skoro bychom fekli bozskosti z nékolika
malo velkÿch zákazü i na viechna dali
kulturni zaïizeni, zakony a piedpisy. Тет
však často velmi špatnč 51054 0

60

nejen Ze se samy navzdjem znehodnocuji
tim, Ze leckdy dle doby a mista rozhoduji
zpisowem sobé o.porujícím, ale i jinak pro-
jevují se u nich véechny piíznaky lidské
nedostatečnosti. Snadno poznáme, které
z nich mohou byt jen vyplodem krátkozraké
båzlivosti, projevem üzkoprsého sobectví
nebo vysledkem nedostatečnych pfedpo-
kladü. Kritika, které je nutno je podrobiti,
sniżuje nežadouci mčrou i ûctu k jinÿm,
lēpe odiivodnčnym kulturnim pożadavkim.
Jezto je trapnym Gkolem rozdéliti, co je
pozadavkem boZim a co je spiSe odvozeno
2 autority velmožnćho parlamentu nebo vy-
sokého magistrátu, bylo by nepochybné u-
Zitetno vynechat vübec boha ze hry a po-
ctivé se priznati k éisté lidskému púvodu
všech kulturních zažizeni a pfedpisü. S ná-
rokem na svatost padla by téz neoblomnost
a nezménitelnost téchto pfíkazü a zákonü.
Lidé by snad pochopili, Ze nebyly stvofeny
ani tak proto, aby ovládaly lidstvo, nybrz
mnohem spise, aby slouzily jeho zájmüm; aby
zaujali k nim príznivejsí stanovisko a misto
jejich odstranéni vytkli by si za cil jejich
zlepšeni. Bylo by to diležitym pokrokem na
06818 vedouci ke smifeni s tlakem kultury.

Naš plaidoyer pro čistč racionelni zdüvod-
néni kulturních piedpisi, t. j. pro jejich

61

odvození ze sociålnich nutnosti, je tu však
nåhle prerusen jakousi pochybností. Vybrali
jsme si za priklad vznik zékazu vrazdy. Coz
se naše ličeni shoduje s historickou prav-
dou? Obäväme se, Ze nikoliv, zdä se byt jen
racionalistickou konstrukci. Právé . tento
dil lidské kulturni historie jsme zkoumali
psychoanalyticky a opirajice se o toto stu-
dium musime fíci, Ze ve skuteénosti tomu
bylo jinak. Cisté rozumové dûvody ani u
dnesniho človēka mnoho nezmohou proti
pohnutkåm, zalozenym na vasni; o kolik asi
byly bezmocnéjsí n onoho lidského zvifete
v pravéku! Snad by se jeho potomei jesté
dnes bezuzdnè navzåjem zabijeli, kdyby se
nebyla vyskytla mezi onémi vrazdami jedna,
totiž zabiti primitivniho otce, která méla za
nåsledek neodvratnou, mocnymi následky
provåzenou citovou reakci. Z ni vzešlo pak
pfikázání Nezabijes!, jez v totemismu bylo
omezeno jen na nåhradu za otce; pozdéji
bylo rozšifeno i na jiné, a jesté dnes neni
bezvyjimečnč provedeno. Avšak onen pra
otec byl podle vykladú, které zde nemusim
opakovat, pravzorem boha, modelem, podle
nčhož pozdčjši generace stvorily postavu
boha. Dle toho je språvny nåbozensky n&zor,
že büh byl opravdu útasten na vzniku onoho
zakazu. Vytvotil jej jeho vliv а ne pochopení

62

sociálních nutností. Je plné oprávnéno i
pfesunutí lidské vile na boha, vzdyt lidé
védéli, Ze násilné odstranili otce a v reakci
na svåj bezboZny čin pojali úmysl nadale
respektovati jeho vúli. Nábozenská nauka
nam tedy sdéluje historickou pravdu,
ovšemže ponékud pietvofenou a priodénou,
naše racionelni ličeni ji popírá.
Poznáváme nyni, Ze nahromadéné näbo-
Zenské predstavy neobsahuji jen uskuteć-
néná pfání, nybrž take vyznamné histori-
ck⑥ vzpominky. Jakou neporovnatelnou
moc musi propûjéovati m&boženstvi toto
spolupüsobení minulosti a budoucnosti! Ale
snad 2 analogie vysvitne nám jiz take jiné
poznåni, Neni dobie, pfenésime-li pojmy
daleko od püdy, na niż vyrostly, ale je
ぜ eba ukåzati na tuto shodu. O lidském di-
téti vime, Ze se nemúze dobie vyvinouti kul-
turné, neprojde-li nčkdy zietelnčjšim, nékdy
nezretelnéjsim obdobím neurosy. Je to tim,
Ze díté tak mnohé ze svych pudovych nå-
roku, nepotfebnych pro pozdčjši dobu, ne-
mize potlačiti racionelni duševni praci,
nybrz musi je krotiti akty potlacení, za
nimi? se skryvá zpravidla motiv bazng. Vét-
Sina téchto détskych neuros je spontånné
pfekonána v dob⑧ vzrüstu, obzvlásté nutka-
vé neurosy détstvi maji tento osud. Zbytek

63

by mél byt jesté pozdčji odklizen psycho-
analytickym lééenim. Dé se právé tak sou-
dit, Ze lidstvo jako celek ve svém saekulår-
nim vyvoji propadé stavåm, obdobnym
neurosám, a to z tychz dúvodú, protoże
v dobåch své nev⑧domosti a intelektuålni
slabosti doséhlo odiikśni pudú, bezpodmi-
nečnč nutného pro lidské spolužiti, jen vy-
Juéné afektivními silami.

Stopy pradávnych pochodü, podobnych
utlatovåni, byly jesté dlouho potom znatel-
ny na kultufe. NáboZenství by pak bylo vie-
lidskou nutkavou neurosou, jež stejné jako
a&tská nutkavå neurosa by méla svåj püvod
v oidipovském komplexu v poméru k otci.Dle
tohoto pojeti by se dalo predvidat, że od-
vrácení od nåbozenstvi by musilo nastati
s osudovou neúprosností jako soutást vzrü-
stu a Ze jsme právé ted uprostied této vy-
vojové fáse.

Naše jednání mčlo by se tedy #14 podle
vzoru rozumného vychovatele, jenz se ne-
stavi na odpor naståvajici pfemen& nybrž
snaži se ji prispóti a omeziti nåsilnost jejiho
propuknuti. Podstata n&boženstvi neni ovšem
vyCerpána touto analogii. Zpüsobuje-li na
jedné strand nucená omezeni, jak to Cini
právé individuelní nutkavá neurosa, obsa-
huje na druhé strané system ilusi, zaloZe-

64

nych na pfání, s popfením skutečnosti, јаке
se isolované vyskytují jen pfi amentii, bla-
Zené pfeludné pomatenosti. Jsou to právé
jen srovnéni, jimiž se pokoušime o pocho-
pení tohoto spolecenského ükazu, individuel-
ní pathologie nám pro né neposkytuje plno-
cenného protčjšku.

Bylo nékolikrát poukázáno na to (mnou
a obzvlásté Th. Reikem) az do jakych po-
drobností se dá sledovati analogie náboZen-
ství s nutkavou neurosou, jak mnohému ze
zvl&štnosti a osuda náboZenského vyvoje se
dá iímto zpüsobem porozuméti. Také se
k tomu dobie hodi, ze človčk hluboce ná-
bozny je ve znaćnć míre chránén proti ne-
bezpeti nékterych neurotickych onemocnčni;
pfijal všeobecnou neurosu a nemusel si tedy
vytvofiti neurosu vlastni.

Poznåni historické ceny nékterych nåbo-
Zenskych učeni zvyšuje naši úctu k nim,
neznehodnocuje to však naš nåvrh, aby byly
vyilaty z motivace kulturnich pfedpisû.
Naopak! Tyto historické zbytky pomohly
nam pojati nåbozenské nauky jako jakési
neurotické relikty a пуп! smime tici, Ze je
asi na Case nahraditi stejné jako pri analy-
tickém léteni neurotika následky potlačeni
predstav vysledky racionelní duševni práce.
Dá se pfedvidat, Ze pri tomto pietvorení ne-

5 65

zustane pfi tom, že kulturni predpisy budou
zbaveny posvatného nymbu, nybrz Ze jejich
v&cobecná revise bude miti za nåsledek zruše-
ni mnohych z nich, ale neni éeho litovat, Timto
zpüsobem bude značnč rozresen dany nám
úkol smifili lidstvo s kulturou. Nesmime
litovat toho, Ze se pri racionelním zdüvod-
néni kulturních pfedpis odchylujeme od
historické pravdy. Vzdyf pravdy, obsaženć
v nábozenskych naukåch jsou tak znetvore-
ny a systematicky zastreny, Ze vétSina lidí
nedovede v nich poznati pravdu. Je to po-
dobné, jako vypråvi-li se dítéti, Ze novo-
rozenč piinaši Cap. Tim takć Fikåme pravdu
v symbolickém rouše, nebot vime, co znači
onen velky ptäk. Ale ditč to nevi, vyciti
2 toho jen ono znetvorení, považuje se za
oklamanć, a vime, jak casio se pfimyká
jeho nedüvéra k dospélÿm a jeho vzpurnost
pråvé k tomuto dojmu. Nabyli jsme pie-
svédéeni, Ze je lēpe nesdélovat uż takowych
symbolicky zastienych pravd a neodpirati
dítéti, v souhlasu s jeho intelektuálním stup-
ném, znalost skuteénych pomérü.

IX.

>Dopouštite se rozporü, které [6 0
uvésti v soulad. Napfed tvrdite, Ze spis, jako

66